Makrobiotika

Když se řekne makrobiotika, řada lidí si představí někoho, kdo se živí jenom zrním. Není to pravda. Makrobiotika není jen dietní režimem, je to východní filosofické učení založené na udržování rovnováhy mezi póly jin a jang a tento princip přenáší i do stravování. Makrobiotická strava je založená především na obilovinách, luštěninách a zelenině, vyhýbá se cukru, bílé mouce a živočišným bílkovinám. Živočišné bílkoviny nahrazují bílkovinami rostlinnými, hlavně z luštěnin. V zásadě není v makrobiotice nic zakázáno - jen je důležité vše umět vyvážit. Na tom si toto učení zakládá. Preferuje potraviny z oblasti, ve které člověk žije - to znamená, že člověk žijící v mírném pásu by se měl stravovat jen těmi potravinami, které v mírném pásu rostou a v co nejmenší míře konzumovat potraviny např. z tropů. Podle různých zdrojů má tento výživový směr opravdu léčebné i preventivní účinky.

Zatím nemám na makrobiotiku úplně jasný názor. Snažím se jí při vaření respektovat kvůli zdravotním problémům, na druhou stranu mi některé její zásady nepřijdou moc logické. Proč kokos je vhodný, ananas ne? Nepochází oboje z tropů? A je opravdu dobré řídit se ve stravování východní filosofií? Vždyť v Japonsku, kde tato filosofie vznikla, jsou úplně jiní lidé než jsme my. Je to velmi složité a každý si musí najít svou cestu. Mylím si, že by bylo dobré makrobiotiku trošku přizpůsobit českým podmínkám. Věřím tomu, že řasy (v makrobiotice hojně používané) jsou velmi zdravé a dozajista obsahují kopici minerálů, ale je opravdu nezbytné je jíst? A co tofu? Takových otázek mám hromadu. Lidem v mém okolí se makrobiotika osvědčila a pečlivě její zásady dodržují. Já se jí snažím trošku ,,počeštit" a přizpůsobit mému prostředí, protože se mi líbí některé způsoby úpravy jídel a od té doby, co jsem se o makrobiotice dovzděla a trošku jí poznala, mám najednou nějak víc insipirace a nápadů k vaření. Hlavně se často setkávám s recepty, které se u nás vařili třeba před sto lety, takže to počešťování není zas až tak složité. Nevýhodou je její trošku časová náročnost, pokud se v tom člověk ale naučí chodit, jde to docela snadno. Chce to ale čas a tpělivost. A hlavně chuť učit se novým věcem. Sama na sobě jsem si několikrát vyzkoušela, že opravdu funguje, takže i když ze mě asi nikdy nebude ryzí makrobiotik, její zásady se budu snažit dodržovat.

Stravujete se makrobioticky nebo s makrobiotikou začínáte? Jaký na ní máte názor? A je to ze zdravotních důvodů nebo z přesvědčení? Ať už jste zkušení makrobiotici nebo se s ní teprve seznamujete, zapojte se do diskuze :-)